Working Men’s Club vystřelili dva roky zpátky chladným singlem Teeth a okamžitě se zařadili po bok jiných mladých ostrovních kapel jako Black Country New Road nebo Squid. Všichni zmiňovaní si brali to nejlepší z postpunkového revivalu, každá z kapel do něj ale přidala něco svého. A zatímco ostatní zůstali věrni kytarám, Working Men’s Club propadli syntezátorům, minimalistickému technu s industriálním nádechem, hypnotickým tanečním smyčkám a mechanickým bicím. Jejich tvorbě ale rozhodně nechybí kritická hrana, už svým názvem odkazují na místa, kde se potkávala pracující třída. Své první koncerty na cestě z chladného města Todmorden na severu Anglie vždy hráli v tričkách s nápisem SOCIALISM. 

Jejich první deska plná ravových bangerů získala od britského magazínu NME absolutní hodnocení:  Pozornost zasluhující debut, který přišel v tu správnou chvíli. Naděje, chaotická energie a chuť po nových začátcích. To jsou emoce, které na desce ovlivněné společností, která sama sebe požírá, čtveřice hudebníků zpracovává, zakončil svou recenzi britský magazín. A zpěvák Sydney Minsky-Sargeant doplňuje: „Každý den jsem pracoval od rána do večera v kavárně a chodil do práce i z práce za tmy. Tady je to celkem depresivní a cizinec to jen těžko pochopí. Jedinou mojí nadějí, že vypadnu ze severu a odstřihnu se od frustrovaných lidí vzhlížících k ultrapravici, bylo prorazit s kapelou.“